1951 - 1959

1951

Knihovna se stěhuje do domu bývalé spořitelny v Čapkově ulici a zůstává zde dlouhých 49 let. Při té příležitosti probíhá revize fondu a opět se vyřazují nevhodné tituly. Tentokrát knihy těch autorů, kteří uprchli za hranice nebo přešli „do tábora nepřátel lidu“, jak se tehdy říkalo.

Podle zápisů „byla komise ONV překvapena, jak byla zanedbána prověrka knih. Nová prověrka brakové a závadné literatury si vyžádala 3 týdny práce až do noci“. Zároveň kulturní komise doporučuje, aby „osvětové besedy nepotvrzovaly tzv. mikulášské zábavy s nadílkou, protože na konci roku přijede Děda Mráz“.

1952

Je zahájeno půjčování knih a provoz čítárny. Knihovna uspořádala výstavu „Život a dílo Ivana Olbrachta“ k 70. výročí jeho narození a také výstavku prací občanů. Provoz zajišťuje knihovník pan Karel Vrba na plný úvazek. Knihovnicí se stává paní Věra Daníčková.  Místní národní výbor konstatuje, že knihovna je dobře vedena, je ve vzorném pořádku a dodržuje se výpůjční doba. Umístění Okresní lidové knihovny a Lidové školy umění ve společných prostorách přináší spor o počet radiátorů na topení. V příštím roce předává Státní spořitelna tuto budovu do správy Místního národního výboru v Semilech. Kulturní činnost je omezena z důvodu častého vypínání elektrického proudu ve večerních hodinách. I přesto je uspořádán říjnový a listopadový večer v rámci měsíce československo-sovětského přátelství. Počet knih v Semilech a v knihovnách okresu klesl v tomto roce o 8 000 svazků z důvodu „očisty“ fondu.

1954

V tomto roce má knihovna 480 čtenářů, půjčila 14 756 knih a její fond činil 3 068 svazků. V čítárně knihovny je umístěno agitační středisko a vedoucím se stává pan Karel Vrba. Knihovna začíná pořádat besedy s autory.

1955

Uskutečnilo se setkání se spisovatelem pro mládež Janem Marešem a beseda o knize semilského rodáka a představitele sociální demokracie Josefa Rezlera „Ze života průkopníků sociální demokracie“, kterou vedl Rudolf Hlava. Autorův syn zavzpomínal na přátelství svého otce se  studentem Kamilem Zemanem (Ivan Olbracht). Vladimír Komárek, předseda Domu osvěty, iniciuje ustavení jeho Rady. Schůzka všech kulturních pracovníků se koná v čítárně knihovny. Probíhají tu také kurzy šití. Na poloviční úvazek nastupuje jako knihovnice paní Milena Kopecká. Objevují se stížnosti na nevhodné prostředí, především na nedostatek místa a vlhko ve skladu.  Začíná katalogizace celého knižního fondu.

1956

Je ustaven rozhlasový kroužek. Pracovníci knihovny podávají v rozhlasových relacích každých 14 dní informace o nových knihách. Karel Vrba kritizuje práci agitačního střediska, jehož vedoucí bydlí v Libštátě, a to je nevyhovující. Organizují se národní sněmy na pomoc zemědělství při žních, kterých se měl zúčastnit i pracovník knihovny (kvůli dešti však akce ztroskotala). Kulturní pracovníci řeší možnost zakoupení rukopisu knihy Ivana Olbrachta „Devět veselých povídek z Rakouska a republiky“. Koná se beseda s básníkem Ludvíkem Kunderou a polským spisovatelem Henrykem Jasiczkem.  

1957

Hovoří se o decentralizaci státní správy (včetně kulturních zařízení) a je kritizováno tříštění akcí ve městě, včetně knihovny. Knihy vyřazené z veřejných knihoven za okupace jsou po nevhodném uskladnění ve vlhku zachváceny plísní.

1958

Při knihovně je založen kroužek přátel a čtenářů současné literatury. Knihovna pořádá také v okolních obcích okresu besedy o literatuře. V tomto roce uskutečnila 11 x besedu o knize muzikologa Vladimíra Karbusického „Dělnické písně“, kterou připravil kronikář Rudolf Hlava.

1959

K propagaci knihovny byly ve městě umístěny ukazatele a v kině byl promítán propagační diapozitiv. Knihovna řeší vlhké prostory ve skladu. Půjčuje se 26 hodin týdně, úterý je vyhrazeno pro metodické návštěvy menších knihoven okresu.