1920 - 1950

Kdo na to nemá, ať nečte!

V roce 1920 je ustavena knihovní rada, které předsedá František Mizera (autor knihy Paměti města Semil a okolí). Knihovnu vede J. Prousek a A. Josífková – dobrovolní knihovníci.  Je vyřazena zastaralá a opotřebovaná část knižního fondu. Roku 1922 je však zrušena čítárna se slovy starosty JUDr. Jindřicha Patky: „kdo na to nemá, ať nečte“.

1928 se knihovna opět  přestěhuje do radnice, do místnosti po poštovním úřadu, a čítárna je znovu otevřena. Půjčuje se 2 x týdně.

V r. 1931 byla z finančních důvodů čítárna opět uzavřena a byly přikoupeny další regály na knihy.

Když došlo 1. ledna 1939 ke sloučení obcí Podmoklice a Semily, byly propojeny i knihovny. Začíná se projevovat vliv politické situace ve světě. Od března dochází k vyřazování knih s marxistickou a židovskou tematikou, knihy o odboji za 1. svět. války, o Lužických Srbech, ale i knihy I. Olbrachta, V. Vančury, K. Čapka a dalších.

Roku 1940 byl gestapem zatčen a na tři roky odsouzen knihovník Jaroslav Svoboda, absolvent státního knihovnického kurzu. Knihy dále půjčoval učitel Rudolf Horáček a Jan Jelínek. Jsou zakázány literární večery. Rozbujelá válečná agenda si vyžaduje na radnici více místa a proto je knihovna přestěhována do dvou místností domu č.p. 119 na Komenského náměstí (tzv. Dixův dům). Vchází se od kostela. Z daru knihkupecké rodiny Chaloupeckých rozšířila knihovna část fondu dětské literatury. Čistky v knihovnách pokračují a v roce 1941 musí být vyřazena všechna díla ruských autorů. V semilské knihovně to bylo 209 svazků N. V. Gogola, L. N. Tolstého ….

Po roce 1945 se situace obrací, z fondu se vyřazuje literatura nacistická a kolaborantská a vracejí se do něj dříve vyřazené svazky. Pouze bedna s knihami Jednoty legionářské, která byla zakopána na zahradě, už se nikdy nenajde. Začíná vycházet mnoho nových knih a knihovna dosahuje 5000 svazků.

V roce 1946 se knihovna stěhuje do přízemí radnice, do místnosti po bývalé policejní strážnici.

V roce 1949 se začíná zavádět volný výběr knih.